Včerejší olympijský den byl pro české barvy až nečekaně úspěšný. Čeští účastníci lyžařská štafety 4 x 10 km vybojovali bronzovou medaili. A rychlobruslařka Martina Sáblíková vyhrála zaslouženě druhou zlatou medaili v závodu na 5000 m. a třetí medaili celkově. Lidé u televizí a na Internetu jásají, skoro o ničem jiném nemluví. Jen hokejistům se nezadařilo, ve čtvrtfinále podlehli ve vyrovnaném zápasu Finsku 0:2 a olympijský turnaj pro ně končí. A nastal poprask...



V debatách na ulicích, v obchodech, na pracovištích, v diskusních fórech a chatech se neřeší skoro nic jiného, než aktuální olympijské výsledky. A zatímco Martina Sáblíková kdyby byly dnes volby a ona kandidovala, měla by mandát jistý, hokejisté jsou nemilosrdně pranýřováni. Vzduchem létají slova jako "neschopní packalové, ti se teda předvedli" a ještě mnohem horší. Protože si dovolili prohrát ve čtvrtfinále a skončit stejně, jako favorité Rusové, silní Švédové nebo vytrvalí Švýcaři. Protože nám vzali možnost být hrdí na to, že MY jsme získali další medaili.
Připadá mi to divné a nelíbí se mi to. Kampak se poděl sportovní duch? Kampak se podělo nadšení s krásnými výkony? Každý takový člověk, hrdý na to jak MY jsme dobří, že JSME získali už pět medailí zrovna tak, jako každý samozvaný soudce, tvrdící, jak jsou ONI neschopní, by si měl uvědomit, že my všichni jsme pouhým obecenstvem. Nikdo z nás roky tvrdě netrénoval, nikdo z nás nebojoval s časovým posunem, s nemocemi a zraněními, ani s nervozitou z velkého očekávání a nadějí. Nikdo z nás vlastně neví, jaké to být závodníkem na olympijských hrách. Ale být hrdí na to, na čem nemáme žádnou zásluhu a hlavně odsuzovat, to umíme věru báječně. Obzvlášť z tepla od počítače.
Zajímavý je i náš pohled na výsledky olympijských soutěží. Zajímají náš totiž prakticky jen medaile a bramborová medaile je prvním místem neúspěchu. Přitom ale i ten, kdo se umístí na 25. místě z 26 účastníků je 25. nejlepší sportovec na světě. A i tento výsledek pro něj může znamenat úspěch, když přijede s tím, že bude pravěpodobně poslední.
Mimochodem a to je zajímavé, všichni olympijské hry napjatě sledujeme, každý by čekal, že nás tedy baví, ale hledá-li člověk na Internetu, najde kromě statistických informací jen samou kritiku. I když by asi nemělo, přesto mě to překvapilo. Čím to jen je, že jsme dnes takoví pesimističtí a dovedeme všechno jen a jen kritizovat? Tahle otázka bohužel není jen řečnická, já na ni nedovedu odpovědět. O to víc by mě odpověď zajímala.
Zamysleme se nad tím. Vždyť olympijská myšlenka je myšlenka ušlechtilá... ale s falešnou hrdostí, bezuzdnou kritikou a hlupáckým chytráctvím nakonec krása a ušlechtilost sportu může stanout v poli poražených a na stupni nejvyšším stane hloupost a otrávenost vším.

Ještě post scriptum: Zmiňuji se tu o Martině Sáblíkové a i když ta asi na mou stránku nikdy nezabloudí, mám tu pro ní jedno přání... aby jí její olympijské úspěchy přinesly štěstí.
Aby ji nikdy neotrávila povrchnost lidí, kteří ji jeden den vynesou z letadla na ramenou a za týden o ni nebudou vědět. Nic není staršího než včerejší vítězství. Aby ji neotrávili žádní "koumáci", kteří jejím prostřednictvím budou chtít lehce přijít ke penězům. Aby ji nevzali nadšení novinářští paraziti z bulvárních deníků, toužící zveřejnit zlomyslné a přehnaně kritizující "pikantnosti" z jejího soukromí. Zkrátka, ať se ji daří a se životem je stejně spokojená jako před olympiádou.

Napsal Tomáš dne 25. února 2010

Zpět na Tomášovy řeči


Diskuse byla ukončena bez příspěvků.

Zpět na Tomášovy řeči