Jdeme cestou z kamenů,
jak před námi mnoho jiných,
po skalách a dolech stinných,
místech dávných příběhů.

Ti, co prošli před námi,
stopy své zde zanechali,
mnohým místům jména dali
jenž děj starý vypráví.

Na málokterých místech v přírodě si člověk tak uvědomí běh času a svůj nepatrný podíl na něm, než ve skalních městech. Lidé do nich čas od času zavítali od pradávna a často ve skále zanechali nějaký svůj vzkaz budoucím generacím - vyrytý kalich s letopočtem jako na nedaleké Ostaši nebo třeba krásné značení cesty z Hvězdy na Hejšovinu. Díky tomu si můžeme uvědomit, kolik lidí už tu staletí před námi putovalo a každý prožíval příběh svého života. Tak se třeba v rokli pod Hvězdou skrýval nepolapitelný kovář, po němž se dnes rokli říká. Na nedalekou skálu, zvanou Supí koš nebo Supí hnízdo prý kdysi v panice vyběhla dívka, pronásledovaná mužem na koni a nevidouce jiné cesty skočila ze skály přímo dolů. Nic se jí ale nestalo, muž se i s koněm zřítil dolů a zabil se. Stejný příběh se vypraví i o Skále smrti u Kunratic u Cvikova v Lužických horách. Naslouchejme řeči starých příběhů...