tam, kde skála divů byla.
Kterou předci uctívali,
potomci z ní sklo dělali.
Oproti minulému obrázku jsme na Vysokém Jizerském hřebeni o několik kilometrů blíže ke Szklarské Porebě. Půjdeme-li po ní dál, přivede nás až na 1084 m. vysokou horu jménem Izierske Garby, kde to však moc romanticky a přírodně nevypadá, neboť je dodnes činným lomem na křemen. Kdysi tu totiž příroda stvořila pravý div - zatímco jinde se křemen vyskytuje buď v žule, nebo v malých žilách, tady dosáhla žíla křemene takové mocnosti, že vystupovala ze zeleně lesů jako zářivě bílá skála. V dávných Slovanech to budilo takovou posvátnou úctu, že pro ně skála byla posvátným místem, kde uctívali své bohy. Jejich dávní potomci ve skále vycítili úplně jiný potenciál - začali ji lámat a vylámaný kámen dal vzniknout věhlasným sklárnám, které daly jméno Szklarské Porebě. Bohužel díky tomu vzala skála za své a dnes jen kameny, připomínající svou zářivou bělostí hroudy soli, naznačují, jaká skála asi byla.